820. Příteli, proč se tak staráš?

Příteli, proč se tak staráš, odkud

těžké břímě tvé? Den ze dne mu v oběť

dáváš, radost žití, štěstí své.

Ó, odlož již tu velkou tíž,

již tak dlouho jsi zde nosil.

Kristus dá mír, věř tomu jen,

za všechny ON svou krev prolil.

Není to mzda za tvou vinu, co tě

nyní znavuje? Nikde nenalezneš

klidu, radosti, příteli, co ti je.

Ó, jak šťasten můžeš býti, jak můžeš

být radostným, věř, že již na této

zemi dítětem jsi královským.

Home